Zařaďte se mezi naše dárce a podpořte projekty, na kterých spolupracujeme.

Nadace vznikla v roce 1993 jako nadační fond, který se později transformoval na Nadaci pro záchranu a obnovu Jizerských hor. Jak sám název naznačuje, jejím hlavním posláním bylo přispět k ochraně a hlavně obnově krajiny Jizerských hor. Tu zdevastovala extrémně vysoká imisní zátěž z energetických zdrojů tzv. černého trojúhelníku (Sasko, Polsko, severní Čechy) a nešetrné a ekologicky nevhodné lesní hospodaření. Když jsem začátkem 90. let minulého století přišel pracovat do chráněné krajinné oblasti Jizerské hory, byl to stav opravdu tristní. Imisemi, kůrovcem a lesní těžbou zdevastované lesy na více než 100 km2 – především na náhorní plošině nad 800 m n. m. Velkoplošné odtěžení zaměřené pouze na vyvezení dřeva, a nikoliv na záchranu a obnovu lesa ohrozilo samotnou integritu lesa jako vegetačního útvaru. Vztahy mezi lesníky i ochranáři přírody nebyly dobré. Zoufalý stav lesů byl dokonce někdy iracionálně dáván za vinu tehdy početně a mocensky nicotným profesionálním ochranářům přírody.

V té době jsme hledali strategii záchrany a obnovy ekologicky stabilnějších lesů přírodě bližšího charakteru z hlediska druhové, genetické a prostorové skladby. Nebylo to snadné. A hlavně nám pro přesvědčování o potřebě změny chyběly praktické příklady a jakékoliv peníze. Pamatuji si, že nám při přípravě lesních hospodářských plánů bylo vytýkáno, že chceme realizovat možná hezké, ale vzdušné zámky. Na začátku 90. let jsme měli pro celou CHKO Jizerské hory k dispozici na praktickou ochranu přírody 10 000 Kč. Přestože jsme se pohybovali v jiném ekonomickém kontextu, bylo to zoufale málo a tyto peníze samozřejmě nestačily ani na obnovu hraničních cedulí. Připravili jsme strategický projekt záchrany a reprodukce původního genofondu lesních dřevin a jeho využití při obnově lesa. Ale na jeho nastartování jsme potřebovali stovky tisíc či spíše miliony tehdejších korun. Právě v tom nám založení nadace mělo pomoci. Přes všechny peripetie to nakonec byl a je úspěšný záměr. Do karet nám samozřejmě hrála určitá porevoluční euforie, a dokonce se nám podařilo uzavřít nezbytnou dohodu o spolupráci s tehdejšími státními lesy.

Z osobností, které nadační projekt pomohly zásadním způsobem katalyzovat a rozvinout, vzpomenu alespoň tři klíčová jména. Libuše Moníková (německo-česká spisovatelka, zesnulá v roce 1998) nám v roce 1991 věnovala celou spisovatelskou cenu Adelberta von Chamissa, což bylo přes 23 000 tehdejších marek. Holandský univerzitní profesor českého původu Josef Fanta pomohl prosadit náš, na svou dobu (možná nekriticky vyjádřeno) revoluční projekt v holandské Nadaci prince Bernarda, od které jsme obdrželi v přepočtu více než 2 miliony Kč, tehdy skoro neuvěřitelné peníze. A od té doby jsme měli solidní pozici pro realizaci našich cílů. V dalším zcela klíčovém kroku nám pomohl Ivan Dejmal, bohužel již zesnulý porevoluční ministr životního prostředí, který nás povzbuzoval k účasti v soutěži o získání rozdělovaných výnosů malé kuponové privatizace určených k podpoře neziskového sektoru. Díky úspěšnému prezentování naší práce jsme nakonec postupně získali základní jmění okolo 45 milionů Kč, které vytvořilo pro naši činnost hierarchicky zcela jiné podmínky. Od té doby jsme rozdělili na ochranu přírody a projekty s ní související přes 32 milionů Kč. Protože jsme se podíleli na realizaci větších projektů, kde by žadatelé neměli na kofinancování, bylo množství peněz, které díky nám proudily na ochranu přírody, ještě větší. Přestože se naše nadace prioritně zaměřuje a zaměřovat bude na Jizerské hory, vyšli jsme z hranic tohoto regionu a podporujeme obnovu mokřadů, lesy a biodiverzitu i mimo toto pohoří. A nejen v České republice. V posledních letech pomáháme i dvěma národním parkům v Zambii, zemi, která má ještě velké části pokryté krásnou a divokou přírodou a má zájem na její ochraně, ale zoufale se jí nedostává peněz. Hle, jaká analogie se začátky naší práce!

Níže naleznete seznam aktuálních projektů, které můžete také podpořit.